Tereza Císařová

Mgr. Tereza Císařová

Klimatická změna se už teď dotýká nás všech, ať už si to připouštíme nebo ne.
Narodila jsem se v Chebu, o kterém jsem vždy v legraci tvrdila, že když všude v Česku svítí slunce, u nás prší. Mí rodiče mají na Chebsku chalupu v oblasti, která byla po celé mé dětství deštivá, s mokřinami a podmáčenou půdou. V roce 2015 přišlo první sucho a od té doby se na studnu u chalupy nedá spolehnout.

V rámci komunitní zahrady a svého balkónového pěstování už několik let sleduji, jak se mění průběh ročních období – mírná zima, silné mrazy v březnu (a mrazíky v květnu), v dubnu nezaprší a teploty jdou k 25 stupňům, květen bývá velmi studený a deštivý. Ovocné stromy mrznou v květu, rajčata dozrávají o měsíc později, rostliny trápí plísně, když kvete řepka, nevidím kolem květů žádnou včelu.
Na krmítku ve městě nemáme kromě holubů žádné ptáky – přirozeného prostředí, kde můžou získat potravu, ubývá.

To jsou v podstatě jen malicherné problémy jednotlivce ve srovnání s tím, jak velká změna čeká lidstvo, pokud nezabrání klimatické krizi. Mám dvě děti, a není mi jedno, v jakých životních podmínkách budou vyrůstat a žít.